Love of the underground 24.

17. listopadu 2013 v 20:51 | Zuzu |  Love of the underground
KIRO
Okamžitě jsem připlácl dlaně na tváře.

TOMMY
Musel jsem se smát. "Teď vypadáš jako ty postavičky z anime." Možná jsem se nevyznal, ale něco trochu jsem viděl.

KIRO
Poplašeně jsem se na něj zadíval. "Co?"

TOMMY
"No ty postavičky dělají dost podobné věci. Taky jsou červené až na zadku a drží se za tváře." Nedokázal jsem ovládnout smích. Byl tak roztomilý.

KIRO
Natáhl jsem se pro peřinu a zakryl si s ní obličej. Připadal jsem si tak hloupě.



TOMMY
Došel jsem k němu a pevně ho objal. "Zlatíčko."

KIRO
Zakroutil jsem hlavou, ale stejně se o něj opřel.

TOMMY
"Broučku, nemusíš se stydět."

KIRO
Tiše jsem zakňučel. "Ale stydím se."

TOMMY
Sebral jsem mu peřinu a odhodil ji na postel. "Jsi roztomilý." pohladil jsem ho.

KIRO
Jenom jsem zakňoural.

TOMMY
Vzal jsem ho do náruče a sedl si s ním na postel.

KIRO
Povzdechl jsem si a schoval se mu v náručí. Chtěl jsem být co nejmenší.

TOMMY
Hladil jsem ho po zádech. "No což? Dáme se do té snídaně? Jen kafe budu muset uvařit nový." Změnil jsem téma.

KIRO
"Třeba?" kníknul jsem tiše.

TOMMY
"No tak, už na to nemysli." pohladil jsem ho.

KIRO
"Když tobě se to řekne..."

TOMMY
"Šup, musíš se najíst, já dojdu pro to kafe." políbil jsem ho na spánek a vyrazil i s hrníčkama.

KIRO
Raději jsem si došel aspoň pro župan a zabalil se do něj, než jsem si sedl ke stolu.

TOMMY
Udělal jsem novou a vrátil se k němu. "Tady to máš." pousmál jsem se.

KIRO
Pousmál jsem se a vzal si od něj hrníček. Okamžitě jsem z něho upil a blaženě se pousmál.

TOMMY
Pohladil jsem ho po vlsech, sedl si a také se dal do jídla.

KIRO
Jenom jsem tiše zamručel, ale taky jsem se pustil do našeho prvního jídla.

TOMMY
Nacpal jsem to do sebe, odsunul talíř a opřel si hlavu o packu.

KIRO
Moc jsem toho nesnědl, ale kafe ve mně zmizelo během chvíle.

TOMMY
"Ty koukám nemáš moc hlad."

KIRO
Kouknul jsem se na svůj talíř. "No..."

TOMMY
Pocuchal jsem mu vlásky. "Pořádně se najez, hm?"

KIRO
"Když já nechci jíst, Tommy. Nemám hlad."

TOMMY
"Dobře, nutit tě nebudu." odpověděl jsem, přitáhl si židli k němu a zezadu ho objal.

KIRO
Rty se mi roztáhly do mírného úsměvu.

TOMMY
Vtiskl jsem mu několik drobných polibků na krk.

KIRO
Skousl jsem si ret, ale užíval jsem si to. Bylo to něžné.

TOMMY
Prsty jsem ho hladil po bříšku. Cítil jsem, jak se mi postupně uvolňuje v náruči, až se o mě úplně opíral.

KIRO
Jeho doteky uklidňovaly, laskaly. Ujišťovaly, že je všechno v pořádku. A bylo tak snadné jim podlehnout...

TOMMY
Líbal jsem ho všude, do vlasů, na ouška, na krk, na tváře, prostě kamkoliv jsem dosáhl.

KIRO
Usmíval jsem se, nebylo mi to nepříjemné. Spíše naopak. "Tommy..."

TOMMY
"Hmm?"

KIRO
"Stačí. Prosím."

TOMMY
Odtáhl jsem se. "Copak?" zeptal jsem se tiše.

KIRO
"Já jen... Promiň..." Nevěděl jsem, jak reagovat. Bylo mi to příjemné, to jo. Ale měl jsem z toho i trochu strach.

TOMMY
Pevně jsem ho objal. "Neboj se, dám ti, kolik času budeš potřebovat. Zajdu jen tam, kam budeš chtít. Nemusíš se bát mluvit se mnou o tom, co cítíš." pohladil jsem ho.

KIRO
Natočil jsem se k němu a zadíval se mu do očí. Stále poněkud váhavě jsem přikývl.

TOMMY
Pohladil jsem ho po tváři a políbil na čelo. "Mě se nemusíš bát."

KIRO
Prohlédl jsem si ho a můj pohled asi mluvil za vše. Naše první setkání tomu nenasvědčovalo. Povzdechl jsem si a opřel si čelo o jeho rameno.

TOMMY
"Promiň." zašeptal jsem. Měl pravdu, nemohl mi věřit. Smutně jsem sklopil pohled.

KIRO
Omotal jsem mu ruce kolem pasu. "Chci ti věřit, Tommy..." špitl jsem. "Ale nejde to tak rychle."

TOMMY
"V pořádku. Máš tolik času, kolik potřebuješ." pousmál jsem se. Mrzelo mne to, ale měl pravdu.

KIRO
Přikývl jsem, ale nepouštěl ho.

TOMMY
Něžně jsem ho hladil.

KIRO
Znovu jsem se rozplýval pod jeho doteky.

TOMMY
Byl jsem rád, že se neodtáhl.

KIRO
Dál jsem se k němu tisknul.

TOMMY

Prohraboval jsem se jeho vlasama.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kristý Kristý | 17. listopadu 2013 v 21:14 | Reagovat

Doufám že si Kiro postupně k Tommymu najde cestičku :))..má pravdu..nepůjde to tak rychle ale přece :))

2 Janimi Janimi | 17. listopadu 2013 v 21:17 | Reagovat

Vyzerá to že pomaly a nežne Tommy ďalej zájdeš ;-)  :-D

3 Karin Karin | 19. listopadu 2013 v 21:25 | Reagovat

Krásna povídka. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama