Rozervaný psanec I.

15. listopadu 2014 v 23:16 | ZuzuLambliff ௸ |  Překlad - Rozervaný psanec
Předem říkám, tohle dílo NENÍ moje, jedná se pouze o PŘEKLAD. Autorem je Useless_girl.
Na tuhle povídku jsem narazila vcelku náhodou. Na tumbleru jedna slečna postla odkaz na jednu jednorázovku, která mě naprosto dostala (určitě ji časem přeložím taky, kdo by o ni stál už teď, tady je originál). Proto jsem si hned letěla přečíst něco dalšího. Původně jsem chtěla přeložit jinou, kde se ovšem objevil defakto stejný motiv jako v Extasině Celibátu, byť jinak zapojený do bříběhu. Potom jsem se dostala k téhle a měla jsem jasno. Jedná se o fantasy plné nádherně podaných vlkodlaků a tak trochu i upírů.
Prozatím je na světě třináct dlouhých dílů, každopádně slečna na tom stále pracuje a nemyslím si, že by byla ten typ, který nechává svoje povídky neukončené :)
Jenom upozorňuji, je to můj první překlad, buďte prosím shovívaví :)
Jinak autorce děkuji moc za povolení :)

Připojím i obrázek, který k povídce Useless_girl vyrobila :) (plná velikost)

Sliny a krev létaly vzduchem. Železitý pach přiváděl bojující k šílenému vzteku, ohlušující vytí a vrčení se rozléhalo mýtinou a narušovalo mírumilovnou atmosféru lesa. Obrovské chlupaté tělo se odrazilo z velkého kamene, aby přistálo na zádech jiného vlka. Byla to dlouhá noc, žlutý měsíc v úplňku visel nízko pod hvězdnatou oblohou.



Bojující vlci nevypadali, že by si toho všimli, jak byli zaměstnáni svými soupeři a snahou přežít. Větší smečka zákeřně napadla tu menší, která se zoufale snažila ubránit území i sebe. Ukázali se silnější, než se předpokládalo, neuhnuli ani o píď, stáli za svým alfou, starším šedým vlkem. Pravda, nebojoval čistě, ale bylo nezbytné boj vyhrát. Jeho smečka věděla, že raději zemře, než aby viděl, jak si jeho vlky i teritorium bere mladší alfa a jeho smečka, a každý vlk cítil, že pokud prohraje, jeho smrt bude nevyhnutelná.

Menší smečka žila na severním okraji LA po desítky let, odrážejíc každý pokus o zabrání jejich území. V jisté době bývali nejsilnější smečkou v okolí, ale spousta jejich členů zemřela rukou lovců vlkodlaků v sedmdesátých letech. Od té doby jim ostatní smečky odtrhávaly po částech z jejich obrovského teritoria a jim už se nikdy nepodařilo rozšířit populaci tak jako před tím. Nyní jich bylo pětadvacet, přičemž těch pět tvořila stále ještě mláďata, která v případě útoku nebojovala. Tedy jich na začátku večera stálo dvacet proti sedmatřiceti. Vítězství se zdálo prakticky nemožné.

Hlasité zavrčení šedého alfy se rozlehlo mýtinou. Příští moment přinesl další štěkot a létající srst. Oba alfové nyní bojovali na smrt. Větší černý srazil šedého na zem a pokusil se mu prokousnout hrdlo, ale minul a zanechal pouze hluboký šrám na jeho hrudi. Váleli se po sobě ve snaze najít slabiny toho druhého a využít jich k dosažení vítězství.

Na chvíli se znovu zastavili, lapajíce po dechu, srst zježenou, rozcuchanou, plnou krve a slin. Starší vlk se zdál být mnohem vyčerpanější a více zraněný, ale nevzdával se. Z posledních sil napadl většího černého, výsledek se dal jen těžko odhadnout, všude byl prach, který mu rozostřoval obraz.

Po pár minutách a ostrém vyštěknutí, které přitáhlo pozornost ostatních bojujících vlků, bylo po všem. Čelisti černého alfy se sevřely, příšerný zvuk lámané průdušnice a páteře ukončil boj. V příští vteřině černého srazila k zemi bílá šmouha. Převalil se v prachu, vyskočil na nohy a s pohrdavým vrčením očekával další útok menšího mladého vlka, ale ten už mu nevěnoval pozornost. Soustředil se na mrtvého šedého vlka, svého bývalého alfu. S tichým zakňučením šťouchl krvavým čumákem do jeho nehybné hlavy, vlna bolesti a zármutku se z něj vyvalila v podobě veliké slzy, která sklouzla do světle šedé srsti.

Černý alfa přistoupil blíž, na což menší vlk reagoval okamžitým zavrčením, spolu se kterým se postavil nad mrtvého vlka jako štít. Nebál se na něj vycenit zuby. Větší vlk se zastavil, sledoval ho svýma pronikavýma modrýma očima, vypínaje se nad ním. Vyzývavě lehce zavrčel, dominance z něj doslova sálala. Náhle vypadal větší a silnější, navzdory všem drobným zraněním, která během noci utržil. Bílý vlk svýma planoucíma zlatýma očima neuhnul ani na vteřinu.

Všichni ostatní vlci přestali bojovat, sledovali dění. Chtěli vědět, jestli bílý vlk přijme výzvu a napadne černého. Teď, když menší smečka neměla alfu, se jejich dočasným vůdcem stával on, beta. Následovali by ho i na smrt, pokud by se tak rozhodnul.

Vzduch byl vyplněn napjetím, jak se energie obou vlků vypínaly proti tomu druhému. Nehýbali se, jen na sebe vrčeli a štěkali, ale bylo jasné, že alfova síla přemůže slabšího bílého a přinutí ho se podřídit.
S posledním vyštěknutím betův odpor pomalu ustoupil, a když alfa přistoupil blíž, lehl si na zem a obnažil svůj krk, oheň vzdoru však stále plál v jeho jantarových očích.

Jakmile se alfovy ostré špičáky jemně sevřely kolem nabízeného hrdla, zavřel bílý vlk oči, ze silného hrudníku se vydrala tichá nadávka, ale kromě přikrčení se k zemi, se jeho tělo nepohnulo. Člověk v něm se snažil soustředit na běsnící vztek a bolest, která ho sžírala, avšak vlk, ten zrádce, začal pociťovat i něco jiného - například cosi hraničícího se zalíbením v podřízení se černému - právě, když alfa zdvihl hlavu k obloze a táhlým zavytím oznámil své vítězství brzkému rannímu vzduchu.

Alfa se rozhlédl, aby zhodnotil situaci a zkontroloval vlky. Všichni byli odteď jeho, pokud se členové menší smečky rozhodnou připojit k němu. Pokud ne, budou muset opustit území a stát se osamocenými vlky bez smečky, což z nich dělá snadné oběti pro ostatní vlky, upíry a lovce. Každý znal rizika druhé možnosti a obvykle si ji vybralo jen pár z nich. Alfa zjistil, že během boje zemřeli jen čtyři jeho vlastní vlci. Mnohem horší byla situace v řadách druhé smečky, jejich počet se snížil na deset (pochopitelně nepočítaje vlčata). Černý alfa předpokládal, že menší smečka bude slabší, vzhledem k jejich starému a zdaleka už ne tak silnému alfovi. Její zbytek se nyní mohl stát silnějším.
"Jsem Alfou Losangeleské smečky, porazil jsem Burbankskou v těžkém boji s vaším alfou. Máte na výběr: Přijmete mou autoritu a mne za svého Alfu, nebo opustíte naše území a nikdy se nevrátíte." Alfův telepatický hlas, silný a hrdý, plný dominance, pronikl k ostatním vlkům.
"Pokud jste si zvolili první možnost, přijďte blíž a podřiďte se mi."

Nikdo z Burbankské smečky se nehýbal, bílý vlk zdvihl hlavu dost na to, aby byl schopen se po nich rozhlédnout. Cítil jejich nejistotu, dokonce i nějaké obavy ohledně jejich vrtkavé budoucnosti. A navzdory faktu, že byl stále naštvaný a nechystal se odhalit břicho v plné podřízenosti, věděl, že jako beta musí myslet i v zájmu svých vlků. Všichni čekali na jeho rozhodnutí.

Bílý vlk vydal tlumené hafnutí a připlazil se po břiše blíž. Potom zvedl hlavu a olízl alfovi čumák.
"Přijímám." Myslí všech přítomných se nesl jeho tichý hlas, ačkoliv se jeho tělo stále třáslo potlačovaným vztekem. Každopádně to stačilo, aby někteří členové jeho smečky přistoupili a napodobili ho. Jeden po druhém se zavazovali věrností novému Alfovi. Bílý vlk se postavil a poodešel o pár kroků dál, srst se mu ježila a srdce krvácelo, když je sledoval. Mrtvý alfa ležel jen kousek vedle nich.

Když bylo hotovo, oklepal se černý vlk a zvířil na moment vzduch kolem sebe, který se ještě ani nestačil uklidnit, a už se ze země namísto vlka zdvihal vysoký nahý muž s černými vlasy a mořem pih na jeho bledé a trochu krvavé kůži. Jeho postoj byl hrdý, bez známky studu. Ne že by se někdo styděl, všichni členové smečky rádi chodili díky své vyšší teplotě nazí nebo alespoň polonazí. Zbožňovali dotyk a čmuchání k holé kůži.

Stále stejně pronikavé modré oči přelétly shromážděné vlky. Starší členové mužovy smečky zůstali klidní, a dokonce i šťastní přes jejich ztráty. Bylo důležité získávat nové členy i území, aby byli silnější a upevnili si postavení v oblasti. A nyní se silnějšími stali, nikdo z Burbanku se nerozhodl odejít.
"Vítejte v Losangeleské smečce." podíval se na zbývající vlky, z nichž devět stále setrvávalo v podřízené poloze kolem něj.
"Jmenuji se Adam Lambert, budu dbát na to, aby jste se měli dobře. Proměňte se a postarejte o své mrtvé, potom se vraťte domů a odpočiňte si." pokračoval, záblesk jeho síly vystřelil mýtinou mezi nahými muži a ženami, kteří sbírali své padlé a rozdělovali je.

Adam je pár vteřin sledoval, než jeho oči upoutaly rozcuchané bloňďaté vlasy a hubená bledá postava klečící vedle mrtvého alfy, projíždějící štíhlými prsty špinavou srst. Pravá strana jeho obličeje byla zakrytá dlouhou ofinou, skrytá před zrakem tmavovlasého muže. Podle pachu poznal bílého vlka. Jak ho sledoval, zamračil se a zklidnil svoje stále vířící emoce. Vzdáleně cítil bolest a zklamání drobného bloňďáčka, který se nyní soustředil na oplakávání svého alfy.

Adam pomalu přišel blíž, upoutávaje mužovu pozornost. Jeho hlava vystřelila do strany a nahoru, aby se mohl na vyššího muže podívat. Černovlasý na moment přestal dýchat, a to ne kvůli spalujícímu vzteku mířenému proti němu, ale pro křehkou, avšak stále mužnou krásu jeho obličeje a strhující emoce, které cítil z jeho vlka. Po bledé tváři stékaly slzy, její majitel sotva dusil vrčení.
"Je mi líto tvého alfy. Bylo to nutné, to víš dobře. Udělal by mi totéž, kdyby dostal šanci." řekl klidně. Blondýnek chvíli počkal, aby trochu ovládl svůj hněv, ovšem jeho hlas byl stejně ostrý jako nůž.
"Nepotřebuju tvoji lítost! Vím, žes musel. Nikdy by se ti nepodřídil, a jen abys věděl, já to udělal jen kvůli zbytku svých lidí. Nikdy tě úplně nepřijmu, a nezáleží na tom, co mi uděláš!" Zavrčel, zlatá se vmísila do jeho hnědých očí, jak se jeho síla začínala drát na povrch.

Adam jen přikývl, věděl to, proto ho pouze zpražil přísným pohledem. Jeho vlastní energie se vypjala proti bloňďáčkovi, ale jinak se nepohnul. Jeho vlk stále přešlapoval těsně pod povrchem, ale nechtěl ho napadnout, jen mu ukázat jeho místo.
"Uklidni se, nechci s tebou bojovat, když to není nutné. Jsi zraněný a vyčerpaný." Kývl hlavou k již hojícímu se kousnutí na spodku jeho levého boku.
"Můžu někomu říct, aby ti pomohl s tělem tvého alfy, pokud chceš."
"Ne! Pohřbím ho sám." Zavrtěl blondýn hlavou a Adam mohl sledovat pohyb svalů pod jeho potetovanou kůží, když zaťal ruce ve stále teplém kožichu v pěst.
"Dobře, někdo z mé smečky se vám zítra ozve. Chci, abychom se sešli jako celá smečka. Potřebujeme se vzájemně seznámit a já bych rád poznal své nové lidi, což mě mimochodem přivádí k otázce, jak se jmenuješ?" Drobný blondýn jen přikývl.
"Fajn. Jsem Tommy Joe Ratliff, beta mojí smečky... A syn alfy..." zašeptal na závěr, odhaluje tak, proč je z jeho ztráty tak otřesený. Adamovy oči se na vteřinu protočily, ale potom stiskl rty k sobě, přikývl a stáhl svou sílu, která doteď potlačovala tu bloňďáčkovu.
"Je mi to líto." Špitl, když se otáčel k odchodu. Nenáviděl to nevyhnutelné pravidlo, nebo vlkodlačí zákon, chcete-li, tak moc. Nikdy nenašel potěšení v zabíjení svých konkurentů, ale věřil, že to bylo nutné.
"To teprve bude!" zaslechl sotva zašeptání, otočil se a zůstal znovu zírat do těch zlatých vzteklých očí. Ze rtů mu splynulo varovné zavrčení, sledoval, jak po dlouhé chvíli Tommyho oči i ramena klesají.

Pokračoval ve své cestě, aby zkontroloval ostatní, mračil se a usilovně přemýšlel. Jedním okem drobného muže stále sledoval, aby se ujistil, že neudělá žádnou hloupost. Nemyslel si, že by provedl něco vážného, ale věděl, že bolavé srdce dokáže zatemnit mozek. Drže své nervy, se uzavřel v kroužku členů své smečky a přemýšlel o brzkém slučovacím ceremoniálu, kdy se bude bojovat o místa v hierarchii smečky a dojde k úplnému zapojení nových členů. Jak se tak díval na jejich mrtvé, znovu vzdychl. Být šéfem jedné z největších smeček v okolí nebylo lehké.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 věra věra | 16. listopadu 2014 v 9:20 | Reagovat

To je super:)).....jsem tak ráda že ještě někdo píše Adommy.....těším se na další dílek;))

2 Extasy Extasy | 17. listopadu 2014 v 0:19 | Reagovat

Takže za prvý máš můj obdiv, že ses pustila do překladu, je to úžasně přeložený! Je pravda, že tu v oblasti Adommy něco takovýho chybělo. Většina fandomů má své překladatele, ale Adommy žádnýho.

Úvod se mi moc líbil, co se týče příběhu, i když se přiznám, že vlkodlaky moc nemusím, většinou jsem kopala za Edwardův tým :-D Každopádně jsem zvědavá, jak se to vyvine, miluju jak se klucí nesnáší a pak by se samou láskou snědli. No, snad to má Useless v plánu :-)

3 Zuzu Zuzu | Web | 17. listopadu 2014 v 0:33 | Reagovat

[2]: Aaa, děkuju moc! Rozhodně to touhle povídkou neskončí :D Momentálně nic svýho asi nevyplodím, takže tohle je taková záchrana blogu :D

Myslím, že tihle pejsánci se ti líbit budou, jsou vážně parádně popsaní :3 A vývoj děje se ti určitě bude líbit taky :D Useless má úžasné milostné scény :D

4 TýTý TýTý | 17. listopadu 2014 v 19:51 | Reagovat

Moc hezky přeložený. :-D A je opravdu moc super, že si nepřestala psát Adommy :D A taky mám ráda když se nejdřív nesnáší a potom se to úplně obrátí :-D Nepřestávej :-)

5 Karin Karin | 17. listopadu 2014 v 21:58 | Reagovat

Milují povídky o vlkodlacich dík za překlad. :-D

6 Janimi Janimi | 17. listopadu 2014 v 22:45 | Reagovat

Mám túto pôvodnú poviedku tiež véééľmi rada, super že ju prekladáš, ja by som si netrúfla  ;-)  :-D   dúfam že pôvodná autorka pridá ďalšie diely ;-)  :-D

7 Katka Katka | E-mail | 30. dubna 2015 v 16:03 | Reagovat

Jsem ráda že jsem objevila tuto povídku. Toto téma vypadá velice zajímavě. Teprve před 14 dny jsem objevila čtení s touto tématikou - muži. Doposud to pro mě byli neprobádané vody. Díky Extasy v nich začínám docela dobře plavat. Je to hodně zajímavé.Miluju téma vkodlaci, upíři.Sci-fi a historické romány.Jsem zvědavá jaké to bude. Po prvním díle zatím fajn.Těším se na další :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama