Rozervaný psanec II.

20. listopadu 2014 v 8:17 | ZuzuLambliff ௸ |  Překlad - Rozervaný psanec
Věnováno : věře, Extasy, TýTý, Karin a Janimi, děkuji za vaše komentáře :)

Jinak pokud by si někdo chtěl trochu ujasnit, jak to v takové smečce může fungovat, doporučuji film Krev jako čokoláda. Je to ptákovina větší než twilight, takže doporučuji pustit k dělání úkolů, úklidu, nebo něčemu podobnému. Každopádně je tam pěkně ukázáno, jak to může vypadat. Useless má svůj svět mnohem propracovanější, každopádně po shlédnutí tohohle filmu Adama určitě oceníte jako dobrého Alfu :)
Samozřejmě kdybyste potřebovali cokoliv vysvětlit ohledně jejich pravidel nebo chování, nebojte se napsat do komentářů :)




Ačkoliv byly místnosti a chodby v obrovském šedém domě postaveném ve čtyřicátých letech prázdné, stále sršely zbývající energií vlčí smečky. Zbytky tvořily stezku přes zadní zahradu a les na kopci za domem. Ve své lidské podobě tvořilo všech osmačtyřicet vlků hostitelský kruh, zatímco bylo patnáct členů Burbankské smečky shromážděno na velké mýtině, kde stály dřevěné stoly a lavice poskládané do kruhu. Když si každý našel své místo, začala konverzace pomalu odumírat, zvědavost a zvláštní vzrušení viselo ve vzduchu. Uplynuly teprve dva dny od připojení nové smečky, jejíž členové byli stále trochu neklidní a nedůvěřiví, protože příliš nevěděli, jak Adam svou smečku vede. Všichni zbývající členové včetně vlčat seděli pospolu kolem svého bloňďatého bety.

Tommy musel přiznat, že přišel jen kvůli nim. Zůstal jen proto, že byli jako jeho rodina, ačkoliv nyní tu skutečnou tvořila pouze jeho sestra a její malá holčička. Jak tak seděli na dece vedle sebe, kolébala Lisa jeho malou zvědavou neteř na rukou. On měl na obličej pečlivě zmražený bezvýrazou maskou, jen jeho oči a ztuhlé tělo prozrazovaly, jaké úsilí ho stojí tu jen tak tiše sedět v converskách, úzkých černých džínách, starém Metallica tričku a kožené bundě.

Stále měl zlomené srdce a vztek ho ani náhodou nepustil. Věděl, že jeho otec se ne vždy rozhodoval nejlíp, nebo bojoval čistě, ale byl to slušný Alfa, který se staral o svou smečku. Nezasloužil si takovou smrt. Nyní byl osud přeživších členů v rukou toho Lamberta. Tommy byl dobrý pozorovatel a mohl říct, že Adam byl ambiciózní mladý alfa, rozšiřující smečku a území. Taky slyšel, že vychází dobře se smečkou ze Santa Monicy. Navzájem si pomáhali, když se objevila hrozba v podobě jiné smečky, upírů či lovců. Ale jinak vlastně nikdo nic nevěděl o něm, ani o jeho rychle rostoucí smečce, která pečlivě držela zvědavé oči i uši v bezpečné vzdálenosti.

Upřímně, Tommy se nikdy o vlkodlačí politiku příliš nezajímal, byl unavený válkami o území, když jim co chvíli funěli na krk upíři nebo lovci. Věřil, že by proti sobě vlci neměli bojovat o území, i když věděl, že to prostě mají v krvi. Myslel si, že spojením sil by mohli eliminovat hrozbu upírů i lovců pokud ne navždy, pak minimálně na několik desetiletí. Jenže on byl jen betou malé smečky. Jeho hlas neměl žádnou váhu, a on měl podezření, že nyní bude mít ještě menší. Vše záleželo na tom, kde skončí v hierarchii této smečky.

Nebyl zrovna nadšený z představy boje o své místo, ale byl příliš hrdý, upřímný a mnohem silnější, než vypadal, aby se spokojil se spodkem. Nehodlal nastavit břicho neznámé smečce. Nebyl kousací hračka, ale musel také myslet na svou rodinu, nesměl udělat nic lehkovážného. Ona a jeho nezájem stát se vůdcem byly důvodem, proč Adama před dvěma dny nevyzval. Nemluvě o tom, že kromě srdce ho tenkrát ještě pekelně bolel zraněný bok. Nyní už byla bolest skoro úplně pryč, zbyly jen rychle se hojící jizvy. Vždycky měl rád svou schopnost rychlého hojení. To byla vlastně první věc, které si všiml na svém měnícím se těle poté, co byl kousnut do levého předloktí. Jen jizva na kůži zůstala bez ohledu na to, kolikrát se vlkodlak proměnil. Ta jeho byla schovaná pod černým a červeným inkoustem. Moc si toho z té noci nepamatoval. Bolest byla v jeho vzpomínkách tak živá, že po dalších ani netoužil. Byl hlupák. Problémové dítě, které zaplatilo svou daň. Lehce potřásl hlavou, otevřel svoje hnědé oči obroubené černou linkou a podíval se na tmavovlasého Alfu, který akorát vstoupil do středu kruhu a přivítal je, než začal mluvit.

Jen polovina Tommyho mysli poslouchala, co říkal, ta druhá se snažila co nejvíce uklidnit jeho vlka. Ten se sice nechystal k útoku, ale byl neklidný, poskakoval v jeho hlavě vpřed a vzad. Bloňďatý muž nevěděl, co s ním je. Rozhodně tuhle reakci musel způsobovat alfa, protože se jeho vlk začal chovat tímhle způsobem, kdykoliv se objevil. Nepřemýšlel nad tím, protože to bylo pochopitelné - právě ztratili otce a alfu, jejich smečka se roztříštila a vmísila do neznámé. Jejich budoucnost byla nejistá a všechna vina padala na vysokého muže vysvětlujícího důležitost spojení se v jednu velkou a silnou rodinu.

Sotva to Tommy uslyšel, nedokázal zastavit zavrčení, kterým si vysloužil Adamův nesouhlasný pohled, ale to ho nezajímalo. Opětoval jeho modrý pohled, nestahuje se, dokud neucítil sestřinu ruku na své holeni. Otočil na ni svou tvář a uviděl její nenápadné zavrtění hlavou. Povzdechl si, a jak seděl, opřel se o stůl za svými zády, lokty položil na jeho okraj. Celý ten postoj křičel nezájmem, ale jeho oči zůstávaly při vědomí.

Když Adam požádal členy nové smečky, aby se představili jemu i ostatním , byl pro svou pozici první na řadě. Neobtěžoval se postavit.
"Jsem Tommy Joe Ratliff, beta Burbankské smečky. Alfa byl můj a sestřin otec, dědeček jejího vlčete. Naše matka zemřela před mnoha lety. Chápu naši novou situaci a cejtím se zodpovědnej za zbytek svojí smečky. Nebudu lhát." rozhlédl se, zkoumal ostatní vlky Adamovy smečky. Většina se podřízeně dívala bokem, ovšem několik z nich opětovalo jeho hnědý pohled, když pokračoval:
"Řekl jsem už vašemu Alfovi, že jsem přijal jeho autoritu jen pro jejich dobro. Bylo to nutný a já rozhodně nejsem nadšenej vývojem událostí. Ale nejsem hlupák, vím dobře, že bychom proti vám neměli šanci, ztratili jsme mnohý z naší rodiny. Nevím, jak vedeš svoji smečku, Adame," podíval se na tmavovlasého muže nespouštěje svůj pohled.
"Nemám nejmenší zájem stát se alfou, takže dokud neuvidím nebo neucítím žádnou hrozbu pro svoje lidi, nevyzvu tě. Ale ber to jako varování, pokud se cokoliv stane, udělám to. Nebudeme tolerovat žádný píčoviny." oznámil. Uslyšel několik zalapání po dechu z obou smeček, taková opovážlivost a neúcta. Skoro zpochybnil Alfovy schopnosti a způsoby, ale Tommy se od svého otce naučil dost, aby byl schopen po tomhle tenkém ledě chodit.

Jakmile přestal mluvit, podívali se všichni na Adama a čekali. Po pár okamžicích si vysoký muž založil potetované ruce na hrudi a přikývl. Napětí ze vzduchu opadlo.
"Chápu, už jsem slíbil, že se o vás dobře postarám. Uvidíš dostatečně, jak naše smečka funguje." řekl a posunul se očima k jeho sestře. Při pohledu na malé vlče v její náruči mu přes rty přeletěl úsměv. Chystal se na ni promluvit, když se Tommyho hlas ozval znovu.
"Chci se stát betou i v tejhle smečce." řekl směle. Na holeni ucítil Lisin varovný stisk, ale on jen nohu odtáhl, stále udržuje oční kontakt s Adamem. 'A osina v tvojí prdeli.' blesklo mu hlavou.
"Proto dám do zápasu o postavení všechno. Chci mít taky možnost ovlivňovat, co se s mejma lidma bude dít." Napětí na mýtině se znovu stalo téměř hmatatelné. Adam naklonil hlavu na stranu a nekonečně dlouho ho jen sledoval. Věděl, že to myslí vážně.
"Dobře. Pokud si to místo vybojuješ, nemůžu ti tohle právo upřít, ale vždycky pamatuj, že jsem to já, Alfa, kdo má poslední slovo." Varoval ho, zabodávaje do něj své palčivé modré oči. Tommy musel po pár vteřinách uhnout, zamaskoval to přikývnutím a pohlazením neteřiných jemných vlásků.

Když jeho sestra začala mluvit, myslel na to, jak moc nenávidí, když je na něj používána alfova síla. Jistě, občas byl hodně horkokrevný a rozhodně mu nešlo dodržování pravidel, na to byl příliš rock'n'roll, dalo by se říct, ale pořád si proto připadal jako malé dítě bez možnosti výběru.

Když ji na něj použil jeho otec, skousl to snáz, protože mu tenhle starý muž obětoval opravdu hodně, ale Adamova síla ho rozčilovala víc než cokoliv. Stále cítil, jak se mu zabodává do kůže, a bojoval s nutkáním otřít si paže, aby se jí zbavil. Místo toho stiskl rty a tiše poslouchal, jak se Adam z Lisy a její dcery přesunul k Viole. Tommy sledoval malou červenovlasou ženu, jak mluví a přemýšlel, jestli si v nové smečce najde někoho, koho bude mít raději.

Odvrátil hlavu a povzdechl si, soustředil se na své vlky, kteří byli alespoň trochu méně neklidní, a poslouchal konverzaci kolem. Přál si, aby mohl odejít a být sám, nebo si alespoň nasadit sluchátka a ztratit se v agresivních či melancholických kytarových melodiích. Nechtěl cítit vůbec nic, zármutek a vztek ho vyčerpaly, jeho světlý make-up stěží zakryl tmavé kruy pod očima. Cítil se tak bezmocně, když nemohl ovládat situaci. Ne, plná kontrola náležela tmavovlasému alfovi. Tomu nafoukanému bastardovi. Zabíjelo ho, když viděl, jak všechno, na čem on a jeho otec pracovali, mizí. Věděl, že by byl jednou dobrým alfou, za jiných okolností, kdyby jeho otec zemřel věkem, nebo něčím podobným. Nyní byla i jen možnost něčeho podobného mizivá. Nebyl hloupý. Cítil, že i kdyby chtěl Adama svrhnout, nebyl by schopen boj vyhrát. Zaprvé proto, že byl nade vší pochybost zatraceně silnější ve srovnání s blondýnkem, a zadruhé proto, že věrnost jeho smečky byla bezmezná. Jejich pohledy byly skoro zbožňující. Jak to sakra ten chlap dělal? Proč se na něj jeho vlci dívali, jako by měli vymyté mozky? Musel tomu přijít na kloub. Vypadalo to příliš dobře, než aby to byla pravda, a Tommy nevěřil.

***
"Nedělej to pro nás těžší, než to musí být, Tommy. Táta mi chybí stejně jako tobě. Taky jsem o něj přišla, víš?" Varovala ho Lisa o dva týdny později, když byli připravení na hierarchické souboje. Tommy Adama ani jeho smečku od toho představovacího ceremoniálu neviděl, zavřel se do svého světa vyplněného hudbou, chlastem, přáteli, pařením a sexem. Spoustou sexu. Nebyl na to zrovna hrdý, ale nějak se s tím vším, co se dělo, vyrovnat musel.
"Vím, nejsem blbej." odsekl tiše, oblékaje si obyčejné černé tričko.
"Občas máš horkou krev, znám tě. Neříkám, že by ses měl držet zpátky, jen přijmi výsledek, ať už bude jakýkoliv, a, prosím... pro dobro nás všech, přestaň se snažit Adama urazit. Teď je naším alfou on. Přijali jsme ho, aby nás chránil. Znáš dobře všechny druhy nebezpečí, se kterými se náš druh potýká, a je to jednodušší pod ochranou tak silné smečky. Nechci, aby tě musel potrestat... i když by ti to možná vrátilo zdravý rozum." dodala tiše.
"Na čí straně jsi?!" otočil se na ni se vzteklým nevěřícným výrazem.
"Na straně smečky a mojí dcery. Nemůžu ti pořád hlídat záda, ona je na prvním místě, to víš dobře. Ale Tommy, prosím, buď dneska opatrný. Už teklo dost krve." povzdechla si a nechala ho tam stát, sama se připojila ke své dceři a ostatním vlčatům.

Tommy si taky povzdechl a zabořil si prsty do vlasů, cítil svého vlka na okraji, čekajícího, připraveného se vzedmout a vybojovat si svou pozici.
"Ještě chvilku a ukážeme jim." zamumlal, stále přemýšleje o sestřiných slovech. Nedokázal si pomoct, pořád byl naštvaný a nedokázal o Adamovi přemýšlet jako o svém alfovi, nebo o nové smečce jako o své rodině. Bylo příliš brzo, a on by se hodně divil, kdyby se dnešní nocí něco změnilo.

Věděl, že někteří členové jeho staré smečky navštívili Adamův dům, aby víc pobyli s vlky z druhé smečky a trochu je poznali. Blondýnek věřil, že vědí, že mu to nevadí. Po tom všem prostě chtěli někam patřit, cítit se chráneni. Ztratili bývalého alfu a on se nezachoval zrovna jako nejlepší beta. Mrzelo ho to, ale bylo toho na něj prostě moc. Věděl, že po ukončení zápasů budou muset všichni zůstat pár dní se smečkou. Tak strašně se na to netěšil, ale věděl, že se musí zaběhnout nový hierarcický systém a osvojení pozic.

Brzy stál na nyní už známé mýtině, ovšem tentokrát byly lavice a stoly odtaženy dál, mezi stromy. Pokud by bylo potřeba, stáli tam ranhojiči Losangeleské smečky připraveni ošetřovat rány. Tommy si vzpomněl na jejich vlastní ranhojičku, jednu ze starších otcových přítelkyň, která také zemřela při napadení, což zavedlo jeho mysl zpátky k oné noci, a tak ji přinutil, aby toho nechala. Povzdechl si a doufal, že ti zdejší jsou dostatečně dobří v tom, co dělají.

Vlčata už byla pohromadě a dívala se zpoza několika žen Losangeleské smečky, zatímco musel zbytek Burbankské bojovat o místa. Všichni věděli, že to bude dlouhá noc.

Tentokrát se nezačínalo od vrcholu, jako při představování. Nepočítaje vlčata, začínali bojovat ti nejslabší z Burbankské smečky. V této skupině bylo deset vyzytvatelů, a všichni věděli, že v závislosti na pozici, kterou chtěli získat, budou muset někteří bojovat víckrát, protože Losangeleská smečka byla velká a o každou pozici se dělilo několik vlků. Tommy si nebyl jistý, jestli bude noc dostatečně dlouhá, aby se vše vyřídilo, ale věděl, že neskončí, dokud nebudou všichni spokojeni. Pro teď. Jestli to tak zůstane i do budoucna, nebo se později někteří pokusí dostat výš, se teprve ukáže.

Bloňďatý muž si uvědomoval, že bude muset bojovat víckrát, než ostatní, protože jeho pozice byla po alfovi nejvyšší a on zaznamenal přítomnost minimálně osmi dalších betů. To sice neznamenalo, že bude muset bojovat se všemi, někteří možná přijmou Tommyho dominanci a autoritu nastavením jeho nebo jejího břicha či krku, ale to se uvidí až při proměně. Teď seděl na jednom ze stolů a sledoval mladého Taylora, jak zkouší štěstí s vlčicí Naomi.

Některé boje byly rychlé, jiné trvaly dlouho. Tommy se před vnějším děním brzo uzavřel, nasadil si sluchátka a pustil si Mansona, zatímco sem tam hodil očkem po mýtině, aby se udržel v obraze, ale jinak zůstal ztracený ve vlastních myšlenkách. Vzpomínal si na výzvy pro svou pozici, na začátky, kdy on i jeho vlk byli stále mladí a nezkušení v boji, a sklouzli o jednu nebo dvě příčky zpět, ale nějaká ta extra lekce od jeho otce mu dodala víru ve svoje schopnosti a instinkty, a on brzy znovu stál po jeho boku jako Beta. Pozice, kteoru měl vždycky. Sledoval, jak jejich smečka roste v jednu z nejsilnějších v oblasti, jak přežila útok lovců v sedmdesátém. Bylo vtipné, že si všichni lidé stále mysleli, že je mu třicet něco, nebo dokonce míň. Vlci stárli o tolik pomaleji. Pravděpodobně to bylo jejich schopností regenerace, nebo něčím podobným. Tomy nikdy úplně nepochopil důvod a ani se o něj moc nestaral. Na chvíli se zamyslel, kolik může být Adamovi, ale pak se okřikl. Nezáleželo na tom.

Při pohledu na mýtinu se zdálo, že ho zbývající členové jeho smečky nezklamali. Pomalu získávali své vytoužené pozice, a kromě dvou vlků, kteří o trochu klesli, se umístili všichni buď stejně, nebo dokonce výš. Tommy pochvalně kývl na Lisu, když se trochu pocuchaný šedý vlk převrátil na záda. Jeho pozornost byla zpět ve středu mýtiny, když uslyšel Adama vyslovit jeho jméno.

Vypnul IPod a odložil ho, potom se svlékl. Klidně kráčel do středu mýtiny, kde se zastavil pár stop od Adama. Nerozuměl temnému a otrávenému pohledu v jeho tváři, ale ten zmizel, když se jejich oči setkaly a Adam pokynul svým betům, aby přistoupili. Tommy odhadl správně, bylo jich osm. Též nazí přišli blíž a seřadili se do půlkruhu.

Všechny oči se upíraly na Tommyho a on cítil, jak se po jeho kůži začínají plazit jejich energie. Přeměřovaly ho, ale zároveň jako když posilovaly. Věděl, že musí shromáždit všechny své síly, aby dosáhl cíle.
'Jdeme na to.' Pomyslel si a jeho vlk souhlasně zavrčel. Byli tak připravení.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 věra věra | 20. listopadu 2014 v 16:46 | Reagovat

Děkuji super:)))tolik sem se těšila.Kontrolovala jsem to tu každej den:)):D

2 Veronika Veronika | 20. listopadu 2014 v 16:47 | Reagovat

To je krásý:)):3přímo geniálí překlad,smekám.Vážě úžasná práce:)

3 In In | 20. listopadu 2014 v 17:49 | Reagovat

Zajímavá povídka :-)

4 TýTý TýTý | 20. listopadu 2014 v 18:38 | Reagovat

Děkuju za věnování :-P Tahle povídka se mi líbí :-D Je vážně bomba že to překládáš.. :-)

5 Janimi Janimi | 20. listopadu 2014 v 19:44 | Reagovat

Vďaka ;-)  :-D Krásne si sa popasovala s tým prekladom.... teším sa :-D

6 Karin Karin | 20. listopadu 2014 v 21:15 | Reagovat

Moc krásna a zajímavá povídka. :-)  [:tired:]

7 Extasy Extasy | Web | 21. listopadu 2014 v 11:34 | Reagovat

Tak konečně jsem se k tomu dostala. Je to fakt boží. Líbí se mi, jak Tommy s Adamem mluví a jak mluví i všeobecně, jak uvažuje. Doufám, že se v některým z příštích dílů podíváme i do hlavy Adamovi. A je pravda, že s Tommym cítím a štve mě všechno, co štve jeho. Hrozně bych si přála, aby se mu dostalo nějaké satisfakce :-)
Opravdu super věc, tahle povídka. Už se těším na další díl!

8 Zuzu Zuzu | Web | 21. listopadu 2014 v 12:21 | Reagovat

[7]: V tomhle tě trochu zklamu, celé je to z Tommyho pohledu, autorka je tak trochu Tommylover :D
Jinak s Tommym taky hrozně soucítím, v dalších dílech mi přišlo, že je na něj trochu přehnaně tvrdá (nebo spíš on na sebe ve své vlastní hlavě), jeho chování je naprosto pochopitelný, ale on sám ho pak vyhodnotí, jako by se choval jako malý děcko...

9 Katka Katka | E-mail | 30. dubna 2015 v 16:16 | Reagovat

Obdivuji tvůj překlad je úchvatnej. Začíná se mi to líbit. Tommy a souboje s vlky -  wow. Je to napínák. Jsem zvědavá jak to dopadne. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama