Rozervaný psanec IV.

7. prosince 2014 v 11:39 | ZuzuLambliff ௸ |  Překlad - Rozervaný psanec
Omlouvám se za tak dlouhou prodlevu, bohužel teď musím trávit většinu večerů v práci, ale nebojte, o vánočních prázdninách se to zlepší :)
V tomhle díle mi asi nejvíc přišlo, že je autorka na Tommyho přehnaně tvrdá, každopádně to je jen můj postřeh, užijte si pokračování :)
Věnováno: Věře, Veronice, In, Karin, Miki, TýTý, Janimi a Extasy, děkuju za vaše komentáře :)





"Musíš odejít... Ano, teď. Prosím!" zaslechl Tommy skrz mlžný opar spánku. Napůl otevřel oči ve snaze soustředit se na místnost, tlumené světlo procházející skrz vzniklou štěrbinu stačilo na bodavou bolest hlavy, která mu dokonale oznámila přítomnost. Rychle víčka zase zaklapl, z hrdla se mu vydralo odmítavé zasténání. Jeho pomalu naskakující mysl zaregistrovala, že se postel vedle něj hýbe. Teď už chápal, proč měl pocit, že vidí nahou ženu soukat se zpod přikrývek.


"Nechala jsem ti tu číslo. Zavolej kdykoliv..." slyšel její hlas a, zatímco si přetahoval deku přes střapatou hlavu, zamručel cosi v odpověď. Věděl, že už ji nikdy neuvidí. Ne že by v noci nebyla dobrá, ale on to tak prostě měl - jen další jednorázovka po zhojení ran.

Jakmile byla žena pryč z jeho ložnice i bytu, uslyšel původní mužský hlas přicházet blíž k posteli, pak byla jeho přikrývka nemilosrdně stržena pryč z jeho hlavy i těla.
"No tak, Tommy, je čas vstávat!"
"Zavři hubu, Tayi, a nech mě spát!" zavrčel a zakryl si hlavu polštářem, o svůj holý zadek se nestaraje.
"Ani náhodou." Popadl bloňďáka za kotník a táhl k okraji postele.
"Nech mě bejt!" zavrčel Tommy hlasitěji, jeho polštář vzápětí přistál Taylorovi v obličeji. Ten ho s nesouhlasným odfrknutím odhodil na podlahu, jeho kotník ale nepustil.

Ležící muž si povzdechl a zavřel oči, chystaje se dál spát, jenomže to pochopitelně nešlo. Pořád cítil pohled mladého vlka, který do něj vypaloval díry.
"Co chceš?!" štěknul, vzdávaje to. Doplazil se k nočnímu stolku, spolkl několik prášků proti bolesti a napil se vody z láhve.
"Tvoje sestra mě poslala, abych tě vzbudil a přivedl zpátky do Adamova domu." odpověděl Tay už mnohem klidněji, ruce zabořené v předních kapsách džínů.

Tommy na něj upřel zlostný pohled a nesouhlasně zavrčel.
"Nejsem děcko!"
"Řekla, že přesně tohle uslyším, a že ti mám vzkázat, aby ses tak v tom případě přestal chovat." řekl tiše a trochu opatrně, vždyť rozespalý muž byl pořád jeho Beta a on stěží mladý dospělý. Blondýnkovo zavrčení ho přimělo svěsit ramena a sklopit pohled.
"Omlouvám se, to jsou její slova."
"A ty s ní souhlasíš!" odfrkl si Tommy, zatímco sebral své slipy a oblékl si je. Bolest hlavy raději ignoroval, věděl, že díky práškům a rychlému metabolismu za chvíli odezní.
"Já... jen nechápu, proč se pořád tak moc vzpíráš našemu novému Alfovi. On... vypadá jako dobrej chlap, kterej se o svoji smečku stará... a teď i o nás. Pořád se ujišťuje, že je nám dobře, že nám nic nechybí. Pečlivě sleduje, jak postupuje naše začleňování a snaží se nám to co nejvíc ulehčit..."
"Když je tak skvělej, k čemu pak potřebujete mě?"
"Tommy!" vyjekl Taylor ublíženě, "Pořád jsi náš Beta, máme tě rádi... chybíš nám. Chybíme i my tobě? Pořád ve spoustě nových věcech tápeme a ty tam nejsi, abys nám pomohl. Víš, že k tobě vzhlížíme... Nebo už tě to prostě nezajímá?" zeptal se velmi tiše, bolest jasně patrnou v roztřeseném hlase, a když se na něj blondýn podíval, měl koutky úst stažené dolů, pohled zabořený do podlahy a bojoval se slzami.

Jeho slova byla pro Tommyho jako ledová sprcha probuzení. Hluboce si povzdechl a přistoupil blíž. Taylorova prvotní reakce -rychlé ucuknutí-, ho zabolela. Kdy se z něj proboha stal někdo, okolo něhož museli zbylí členové smečky chodit po špičkách? Oh, jistě, ve chvíli, kdy ten "skvělej chlap" zabil jeho otce. Ale Tommy musel přiznat, že měl Tay pravdu. Ve svém smutku a vzteku se přestal zajímat o své vlastní lidi, a takhle by se dobrý Beta ani náhodou chovat neměl. Vztáhl ruce, přitáhl si vyššího mladíka k sobě a nechal ho, aby se k němu přitiskl.
"Jasněže se o vás zajímám. Omlouvám se, máš pravdu, potřebujete mě tam. Jen... sem potřeboval nějakej čas bejt sám, abych se s tím vším vyrovnal." zašeptal a byl rád, že už má žebra pohromadě. Výhody rychlého hojení, věděl, že i zbylá zranění jsou dávno pryč.
"Nech mě se vyčůrat a něco sníst, pak můžem jít." řekl, když od něj ustoupil. Mladík mu vrátil úsměv a přikývl.

Musel se dát do pořádku. Tohle není o něm, nikdy nebylo.

***
Venku padal tichý déšť, tmavě šedé mraky se valily po losangeleské obloze. Většina světel v Adamově domě byla rozsvícená, celá smečka se nacházela uvnitř.

Tommy s Taylorem vystoupili z mladíkova auta a rychle doběhli k hlavnímu vchodu. Jakmile se dostali dovnitř, skopli boty a umístili je do přihrádek k několika desítkám dalších v hale. Bundy pověsili na stejný věšák, potom zamířili do nitra budovy, hledajíce po čichu zbytek smečky.

Ve chvíli, kdy vstoupili do místnosti, ucítil blondýn napětí sálající ze všech vlků, zejména z jeho sestry a nejvíce z Alfy. Všichni to cítili. Adam se zvedl z křesla, ve kterém seděl, zatímco si povídal s Violet a ještě jednou ženou z Losangeleské smečky, a upřel na něj oči.

"Ratliffe, pojď sem!" přikázal nuceně klidným hlasem, jeho postoj křičel Alfa-moodem.

Tommy neměl na výběr, byl to přímý rozkaz jeho nového Alfy, a jeho vlk nebyl zrovna v náladě mu odporovat. Zatím. Pohozením hlavy si odhodil vlasy z obličeje a zabodl pohled zpříma do jeho očí, namísto aby ho sklopil. Věděl dobře, proč ho Alfa zdraví zrovna tímhle způsobem.
"Ignoroval jsi mé nařízení a odešel po zápasech, jen aby ses vrátil páchnoucí chlastem a děvkou, se kterou ses kurvil." začal zamračeně a Tommy mohl skoro vidět jeho Alfa energii zabodávající se mu do kůže. Kdesi na okraji jeho mysli mu probliklo slabé nutkání sklopit zrak a nastavit krk, ale on ho zadusil, stále mu pevně oplácel svůj pohled, rty stisknuté do tenké linky.
"Vím, že pár posledních týdnů pro tebe nebylo zrovna lehkých, a boj o pozici také ne, ale víš dobře, že to nemůžu přehlížet." pokračoval Adam s přísným výrazem ve tváři.
"A co uděláš? Praštíš mě? Budeš se mnou bojovat?" zavrčel blondýn tiše, jeho oči trochu ožily při představě, že by mu mohl natrhnout prdel, a to i přesto, že dobře věděl, že je Adam mnohem silnější.

Adamovi se podařilo skrýt menší překvapení. To si o něm opravdu myslel tak málo?
"Vlci, kteří se neumí chovat, potřebují trest, aby si uvědomili, kam patří, a bez váhání poslouchali rozkazy." potřásl Adam hlavou a vystřelil bez jediného mrknutí ruku, chytil Tommyho ze zadu za krk a stiskl ho dost na to, aby se jeho nehty zaryly hluboko do bledé kůže. Překvapený Tommy nyní cítil Alfovu sílu i jeho vlka jasněji, jeho vlastní zvíře teď fňukalo touhou se podřídit. Co to sakra dělalo?! Nedokázal zabránit ostrému bodnutí pocitu zrady vlastní reakcí.

"Nedělám to jen kvůli tobě, ale pro dobro celé smečky." pokračoval černovlasý, zatímco k němu vyslal další horkou vlnu své energie.

Zabral nataženou rukou a po krátkém souboji stlačil blondýna na kolena. Ten měl co dělat, aby se úplně nerozplácl. Věděl, že má Adam pravdu a že si zaslouží, cokoliv s ním provede. Kdyby se nacházeli v nebezpečné situaci, nebo byla smečka jinak ohrožena, a on by neuposlechl, ohrozil by mnohé životy svou nepřizpůsobivostí. Pořád ale nevěděl, co vedlo jeho vlka k tak oddanému přijetí Adamovy autority. Cítil, že touha vzepřít se Alfovi a vrčet na něj jako ten večer, kdy byl jeho táta zabit, je pryč. Nevěděl, co se změnilo, ale něco muselo jeho vlka přimět reagovat tímhle způsobem. Vážně byl tak tvrdohlavý, aby neuposlechl svoje zvíře? Protože to se mu právě snažilo něco říct, naznačit, vysvětlit svoje chování.
"Jakej je teda můj trest?" zeptal se. Nenáviděl, jak ho Adamova síla nutila klopit pohled k zemi. Zíral na jeho bosé nohy a černě nalakované nehty. Ty proklaté pihy byly všude, a Tommy je nenáviděl už jen proto, že znamenaly, že je dostatečně blízko, aby je viděl. Těžce polknul, vyčkával na verdikt, zatímco jeho nehty vyrývaly mělké šrámy do tmavé podlahy z tvrdého dřeva. Jasně cítil pohledy ostatních členů smečky, ticho v místnosti bylo hrobové.

Adam se před svou odpovědí ostře nadechl, jeho palčivá energie vyplňovala místnost, dmula se proti stěnám, jako by se je snažila rozrazit od sebe. Bylo pochopitelné, že se na něj všichni dívali v naprosté pokoře a odevzdanosti - až na Tommyho, jehož pohled byl stále zabodnutý do podlahy před ním.
"Podívej se na mě." vyzval ho a blondýn neochotně zdvihl své planoucí zlaté oči k muži tyčícímu se nad ním.
"Jestli opravdu chceš zůstat mým Betou, setrváš na kolenou, dokud neprojevíš známky lítosti a nepodřídíš se mé vůli." řekl. Tommy musel polknout, když viděl sílu pulzující v jeho pronikavých očích a slyšel jeho přísný tón. Věděl, že má Adam dost síly, aby ho vyhnal a udělal z něj osamoceného vlka bez ochrany. Tohle bylo do pozadí jeho slov tak jasně vepsáno, až sebou škubnul.

Trest byl horší a lepší, než předpokládal. Ve fyzickém významu nebyl nijak vážný. Boj mu minulé noci hodně vzal, a on ještě nebyl úplně v pořádku, pořád mu chybělo hodně sil. Riskování boje s odpočatým a mnohem silnějším Alfou, popřípadě Sutanem či jiným z jeho Betů, bylo bláznovství.

O to horší mu připadal skutečný cíl trestu, tedy jeho ponížení, které mělo zastavit jeho vzpírání se. Adam na něj tlačil svou vůlí, minimálně o tom chtěl blondýnek takhle uvažovat, i když věděl, že Adam ve skutečnosti nepoužil svou sílu, aby si ho podřídil. Ne, on chtěl, aby to Tommy udělal sám ze své vlastní vůle, aby litoval, co napáchal.

Pocity bílého vlka prosakovaly do mužových myšlenek a on s nimi musel souhlasit. Jiný Alfa by mu tolik svobody nenechal, přinutil by ho násilím. Možná... jen možná měli ostatní pravdu a Adam nebyl tak špatný Alfa....
"Pořád chceš být mým druhým Betou a členem téhle smečky?" Uslyšel zezhora Adamův hlas a instinktivně sklopil oči před jeho tónem, tělo však zůstávalo napjaté.
"Ano." zamumlal
"Tak se podle toho chovej!" sykl a Tommy cítil, jak se od něj jeho pozornost odvrátila, když couvl a sedl si zpátky do křesla. Stisk na jeho krku ani na vteřinu nepovolil, zatímco tmavovlasý pokračoval v konverzaci se dvěma ženami, jako by se nic nestalo.

Tommy ucítil vztek, který se v něm na vteřinu vzedmul, ale potlačil ho. Namísto toho sledoval, jak jeho vlk reaguje na ten teplý dotyk a jemný tlak, kterým ho Alfa udržoval na zemi, ale netlačil pryč. Zvíře v něm se ukázalo být mnohem víc zvědavé než naštvané. K Tommyho zděšení dokonce vypustilo hravé kníknutí v jeho mysli, až se musel stisknutím rtů ujistit, že to doopravdy nevypustil nahlas. Chystal se svému vlkovi vynadat, když skrz něj prošla pomalá, ale silná vlna Adamovy - a pochopitelně i vlkovy- energie, která vyplnila všechny jeho smysly vůní letního lesa a teplem, ale jiným, ne tím nepříjemným spalujícím.

Byl tak překvapený, že chtěl zvednout hlavu a na Adama se podívat, ale silnější stisk na jeho krku mu v tom zabránil. Vyšší muž ani na moment nepřerušil svůj rozhovor o užití různých léčivých bylinek. Tommy neměl na výběr, znovu sklonil hlavu a zíral do podlahy. Byla to jen jeho představa? Nebo to Adam cítil taky? Vůni lesa i rozprostírající se teplo? Bylo to jiné, než pocit domova a bezpečného tepla, které mohl cítit, když byl nablízku někomu ze své smečky - zvlášť, když se dotýkali. Poprvé si toho nevšiml, ale čím víc se na to teď soustředil, tím větší rozdíl cítil. Zaslechl, jak se Adamův dech roztřásl a jeho stisk na chvíli povolil, než znovu získal kontrolu nad svým tělem a donutil tu zvláštní vůni i pocit ustoupit do pozadí.

Tommy byl zmatený a zároveň fascinovaný. Taky samozřejmě nasraný na svého vlka, který by se nejraději rovnou převrátil na záda a nastavil se velkému černému v Adamovi. Chloupky na zadní straně krku se mu zježily, poznal, že ho Alfa sleduje.

'Tohle je směšný!' pomyslel si pro sebe. Chtěl, aby tohle ponížení skončilo, a pomalu došel k tomu, co všichni okolo dávno věděli: Jedině on sám to může zastavit. Bylo jen na něm, jak dlouho to hodlá svou tvrdohlavostí natahovat. Adam, jako dobrý Alfa, chtěl, aby se z toho poučil sám. Prostě mu do toho vrazil čumák.

Najednou se zase cítil jako hloupé štěně, i jeho otec musel používat stejné metody, aby jeho tvrdohlavý synek přiznal, že něco udělal špatně. Vzpomínal si na ty nespočetné lekce, které od něj dostal, než se vyšplhal na pozici Bety. Jeho matka si na jeho zabejčenost stěžovala taky, oba měli pravdu.

Povzdechl si, zatnul ruce v pěst, trochu svěsil hlavu a schoval oči za dlouhou ofinou. Neodvážil se vzhlédnout, aby se podíval, kdo všechno se na něj ještě dívá. Celá místnost se zdála být zaměstnána hovorem, ale on věděl, že každý po očku sleduje vývoj situace stejně pečlivě jako Adam, který se jinak zdál být naprosto uvolněný. Tommy skoro slyšel otázky, které jim běžely hlavou, ačkoliv si byl jistý, že před nimi svou mysl zablokoval.
'Podřídí se? Uzná svou chybu? Stane se odvrženým, pokud bude pokračovat ve svém chování? Je pro naši smečku vůbec dobrý?'

A teď vážně, co to vlastně dělal? Oslaboval je, místo aby se snažil využít příležitostí, které mu velká smečka nabízela. Jistě, srdce ho pořád bolelo ze ztráty otce a staré smečky, ale vždyť nepřišel o všechny. Musel si připomenout, že tu nezáleželo na něm, ale na Taylorovi, Lise, Bridget, Mikovi, Janice a dalších vlcích. Byli teď jedna smečka a Tommy byl problém, slabé místo, které se dalo v případě útoku dobře využít.

Další tichý povzdech opustil jeho rty, ještě pevněji stiskl oční víčka, zatímco se pomalu poddával ruce držící ho za krk. Nechal napětí, aby postupně opustilo každý jediný sval v jeho těle. Zase se jednou mýlil, příště bude moudřejší... Neměl by dělat takové chyby, musel být schopen udržet svoje osobní pocity stranou. Možná by mohl zůstat osinou v zadku, ale jen v Adamově, ne celé smečky. Má přece na víc než na dělání problémů, nebude vypadat slabě, když se mu vzdá... jeho vlk s tím souhlasil, dokonce začínal jevit známky touhy svého nového Alfu potěšit...

Jeho smíšené myšlenky byly přerušeny ještě silnějším závanem vůně letního lesa. Čím víc se tomu poddal, tím silněji pronikala jeho smysly, jeho vlk pomalu předl a otíral se čumákem o místo, kde se ho Adamova horká dlaň dotýkala. Bylo to šílené, neskutečné, ale on už s tím nebojoval, podvolil se.

Přesně poznal, když na něj dopadl Adamův těžký pohled. Cítil tu sílu, jak spaluje vršek jeho hlavy, všichni ostatní se ztišili. Neměl ponětí, kolik času uplynulo od chvíle, kdy se ocitl na podlaze. Jeho vnitřní boj se skoro úplně vytratil a on se náhle cítil klidný, možná skoro v transu. Tak tak zadržel šťastné zakňučení svého vlka, když se Alfovy prsty pohnuly. Připadalo mu to skoro jako pochvalné pohlazení. Jeho hlava zůstala stále skloněná, kolem těla se mu začaly šířit a převalovat líné vlny podřízenosti, aby Adamovi dal najevo, že pochopil, že se bude snažit nebýt pro smečku přítěž. Věděl, že Alfa to všechno cítí, mohl skoro vidět svou vlastní energii stoupající jeho dlouhou paží, přinášejíc mu informaci, na kterou čekal.

Blondýnek se ani nepohnul, když se k němu Alfa znovu postavil.
"Je něco, co bys chtěl říct?" zeptal se nepatrně chraptivým hlasem. Blondýnek zdvihl hlavu, odhodil si vlasy z očí a nastavil hrdlo. Jeho oči směřovaly dolů.
"Pochopil jsem a omlouvám se." řekl tiše, stále odevzdaný tomu pátrajícímu pohledu.
"Dobře, přijímám tvoji omluvu a podřízení." odpověděl Adam stejně tiše, prsty sklouzl z jeho šíje k hrdlu a na vteřinu stiskl, než přejel k bradě a dál na jednu z bledých tváří.

Tommyho nehty se ještě jednou lehce zaryly do podlahy, jak ho Adamova ruka hřbetem skoro láskyplně hladila. Nebylo sice nic neobvyklého na tom, že Alfa dával najevo vděk či jiné emoce skrze dotyk, ale i tak blondýnka ten elektrizující dotyk šokoval, stejně tak jako ještě ostřejší vůně. Jeho vlk skoro prosil, aby mu nastavili břicho, ale dřív, než se to mohlo stát až zoufalou touhou, Adam ruku stáhl a zničil ten magický moment.
"Zůstaň tady, Tommy, a zvykej si na ostatní." zaslechl Alfův jemný hlas a přikývl, k jeho smyslům pomalu začínal doléhat i okolní svět, zvláštní vůně ustoupila do pozadí, byť nezmizela úplně.

S lehkým uzarděním se Beta postavil a zamířil směrem k zadní části místnosti, odkud cítil vůni jídla a pití. Natáhl se po lahvi Jacka Danielse a nalil si pořádnou dávku. Potřeboval to. Pořád na sobě ještě cítil oči některých přítomných, ale ignoroval je, na důkaz toho do sebe kopnul hned půlku skleničky. Kůže ho stále pálila v místech, kde se ho Adam dotknul, a on si nebyl jistý, jestli se to víc líbí vlkovi, nebo jemu samotnému...

Jak se tak rozhlédl po ostatních sedících v křeslech, na pohovkách i na podlaze, jeho oči samy sklouzly i k Adamovi. Ten opět seděl ve svém křesle a smál se něčemu, co Tommy nevnímal. Jako by věděl, že se na něj dívá, zdvihl k němu své jasné modré oči. Náhlé prozření přimělo bloňďáčka stisknout skleničku pevněji. Oběma se ten pocit líbil.
 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fëanor Fëanor | 7. prosince 2014 v 11:56 | Reagovat

Neposlušný Tommy :-D

2 Karin Karin | 7. prosince 2014 v 21:12 | Reagovat

Paličatej Tommy doufám že dostane rozum a bude pro svojí smečku užitečný. :-)

3 In In | 7. prosince 2014 v 21:13 | Reagovat

Hrdý Tommy se podřídil , to muselo být velice těžké , dík za věnování :) já děkuji za překlad :)

4 Extasy Extasy | 7. prosince 2014 v 21:33 | Reagovat

WOW, hodně silná kapitola!!! A samozřejmě skvěle přeložená, pořád máš můj obdiv, Zuzu.
Jo, tohle bylo na Tommyho hodně tvrdý, ale já věřím, že mu to bude vynahrazeno. I když, nejsem moc zastánce toho, aby byl jeden v podřízené pozici. Vím, u mě to tak vypadá v každý povídce, ale v závěru se snažím o to, aby tam fungovala rovnost a pokud se někdo podřídí, tak dobrovolně.
Nechci, aby se Adam stal Betou, chci, aby zůstal Alfou, ale tak posedlou svým druhým Betou, že mu bude olizovat špičky jeho nohou a sám mu ukáže bříško! :-D

5 Zuzu Zuzu | Web | 8. prosince 2014 v 0:31 | Reagovat

[4]: Jo, kdybys jen věděla, co na vás, a hlavně na mě Useless uchystala. Ale to až za deset kapitol :D

6 věra věra | 8. prosince 2014 v 20:12 | Reagovat

Děkuji moc za další věnování:3Opravdu,opravdu,opravdu jsem se těšila na další díl.....a je lepší než jsem si myslela:33Moc se těším na další:) :-)

7 Veronika Veronika | 8. prosince 2014 v 20:14 | Reagovat

Nemáš vůbec zač:)).....Krásný další díl:)Těším se na pokračování :)))

8 Janimi Janimi | 9. prosince 2014 v 17:12 | Reagovat

Táto kapitolka sa mi véééľmi páči...(už v originále ma nadchla a teraz opäť) ... tie pocity letného lesa ;-)  :-D hmmm  Adamova mentálna sila ;-)  :-D a Tommyho pochopenie a podriadenie sa :-D  ;-)

9 Maty Maty | 9. prosince 2014 v 18:59 | Reagovat

Super překlad, ani bych nepoznala, že je to překlad, kdybys to neřekla. Fakt super. :) A moc pěkný výběr povídky. :D
Strašně moc se těším na další kapitolu. :)Snad bude brzo. :)

10 TýTý TýTý | 9. prosince 2014 v 22:07 | Reagovat

Musím tě pochválit, překládáš vážně úžasně :-D Tommymu autorka vážně dává zabrat :-D Všechny emoce najednou ve vyhrocený chvíli a ještě všechno proti němu.. :-D Ale povedl se jí a i tobě ho přeložit.. :D doufám, že další dílek přibude brzo, protože už se těším :-D

11 Katka Katka | E-mail | 30. dubna 2015 v 16:26 | Reagovat

Líbí se mi jak je Tommy vzpurný. Myslím že s ním bude mít Adam hodně práce. I když zkrotí ho někdy vůbec - hi hi. Chudák dostal tvrdou lekci. Ale Alfa je Alfa. Líbí se mi ty dvojrole - vlk - člověk. Ty myšlenky ... Nádhera tak to mě dostává. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama