Rozervaný psanec VII.

25. prosince 2014 v 2:25 | ZuzuLambliff ௸ |  Překlad - Rozervaný psanec
Věnováno: Extasy, In, Market, věře, Karin a TýTý děkuju vám moc :)
A máme tu Tommyho reakci, na kterou jste se všichni těšili. Konečně přijde nějaká satisfakce pro Tommyho za všechny ty útrapy a taky pro vás, kterí netrpělivě čekáte, kdy mezi nimi k něčemu dojde :D A pak následuje další rána na jeho účet...

A teď ještě k těm Mates [mejts]. V překladu to znamená druhové, jsou spojeni poutem. Nechala jsem tam anglickou verzi toho slova, protože v mnohých tvarech znělo příšerně. Jsou dva typy. Buďto "osudoví" - Tedy jsou si daní vlci souzeni, ve vlkodlačím světě je obrovskou vzácností, když se ti dva potkají, každopádně každý někoho takového někde má. Když se najdou a rozhodnou, že se spojí, tedy provedou tzv. Mating (pářící) rituál, svážou se tím nejsilnějším poutem, ti dva jsou si mnohdy schopni číst i myšlenky (spoustu se toho dozvíte, jak bude příběh postupovat). Druhou možností jsou "uměle vytvoření" - Dva se milují (někdy ani to ne), provedou rituál a svážou se, jejich pouto ale není tak silné, přesto se projeví na jejich síle, převrácení priorit a podobném. Kdyby byly další otázky, nebojte se zeptat :)




"Do psí prdele cos tím chtěl říct?!" vrazil Tommy bez klepání do Adamova pokoje. Od jejich rozhovoru uběhlo pár hodin a on už byl opět ve své lidské podobě, bloňďaté vlasy neupravené, oči divoké, svá zranění stále ještě cítil. Na těle mu plandalo příliš velké tričko, tepláky si musel ohrnout, aby se nepřerazil. Někdo mu ty hadry přinesl, on tu totiž zatím nic svého neměl. Pořád byl ještě v šoku a tak nějak vytočený tím, co mu Adam řekl. Hned po té klíčové větě ho bez jediného slova poslal pryč, cítil se totálně zmatený, ale jeho vzbouřené emoce a dlouho potlačovaný vztek ho nakonec přece jen toho pozdního večera zavedly až k němu.


"Ahoj, Tommy, čekal jsem, že přijdeš." vzhlédl Adam od knížky, kterou četl, zatímco se pohodlně rozvaloval na přehozu postele, oblečený jen do modrého trička a černých boxerek, očividně připravený ke spánku.
"Rád tě zase vidím v lidské podobě."
"Zkrať ty sračky, Lamberte! Cos tím chtěl říct?! Jaký Mates?" zavrčel blondýn s prudkým výdechem, pomalu přistupoval blíž k posteli, až se zastavil u jejích nohou. Viděl rudě.
"Co bys asi tak řekl? A netvrď mi, že nemáš tušení, o čem tohle pouto je..."
"Bože, samozřejmě vim, co to znamená, i když jsem to nikdy neviděl!"
"Aha... takže u vás nikdo takhle propojený nebyl." přikývl vyšší muž, zatímco odkládal knížku vedle sebe. Teď už chápal, proč si nebyl Tommy jistý ohledně toho, co cítil.
"Jo, takže?"
"Jsme předurčeni jeden pro druhého, tedy lépe řečeno naši vlci."
"To je píčovina! Nemůžu bejt tvůj Mate, pro Kristovy rány!" vyjekl blondýnek a zatnul ruce podél boků v pěst, nehty si zaryl do dlaní. Z vysoka kašlal na svého vlka, který nesouhlasně vrčel, vadilo mu, že na jejich Alfu křičí.
"Proč ne? Nejednou jsem cítil, že se mi tvůj vlk chce podřídit, dokonce i v případě, že jsi ty chtěl bojovat..." zamračil se Adam a napřímil, pořád ale zůstal sedět.
"Vážně se musíš ptát?! Pokud jsme Mates, proč to pak nemůžeš říct?! Hm?! Zdá se, že toho víš mnohem víc, než já!" zavrčel Tommy, do očí se mu zase vlévala zlatá.
"Protože se v tobě nevyznám! V jednu chvíli jsi jako otevřená kniha a v příští se úplně uzavřeš, tak proč mi to naopak neřekneš ty?" V klidu se udržel jen stěží. "Nechápu, proč se tak chováš, nalezení osudového druha je hrozně vzácné, jde o to nejsilnější pouto mezi vlkodlaky..."
"Proč se tak chovám?! To myslíš vážně?!" Sotva odolal pokušení se na něj vrhnout. "Protože seš kretén! To si fakt představuješ, že teď nasadím hezkej úsměv a svěřim svýho vlka a život někomu, kdo mi zamordoval otce, mýho Alfu, a zabral si naši smačeku?! Vážně si myslíš, že na to zapomenu jen proto, že jsou naši vlci předurčený?! Nasrat, chlapečku, nevěřim na osud, boha ani jiný sračky!" Celé jeho tělo se třáslo vzteky, stín bolesti, který Adamovi přeletěl přes tvář, ignoroval. "Seš sobeckej hajzl, Lamberte!"
"Thomasi!" zavrčel Adam varovně, ale blondýn byl příliš rozjetý.
"Bylo nám kurva dobře, než ses nasral do našeho života! Byli jsme pevně semknutá smečka, zapadli jsme do lidského života, jak nejvíc to šlo, neměli jsme problémy, nepřitahovali jsme na náš druh pozornost! Měli jsme skvělej život, rodinu! A pak si přijdeš ty, všechno nám vezmeš a zničíš! Donutils nás, abysme se k tobě připojili, ani jsme se z toho nemohli vzpamatovat!" Z jeho očí sršely blesky, ani si nevšiml, že stojí tak blízko, jak mu jen okraj postele dovoloval.
"Do prdele, to jsme zase tady?!" zavrčel Adam potřásaje hlavou. Myslel si, že už se přes to přenesl."Víš dobře, že by mě tvůj táta zabil stejným způsobem, kdyby vyhrál!"
"Nikdo se tě neprosil, abys k nám vtrhnul a napadl nás!"
"Myslíš to vážně? To na mě fakt hodláš hodit všechnu tu špínu?!" Teď už hlas zvedl i on, jeho sebekontrola ochabovala pod palbou Tommyho vzteku a nenávisti. Každé slovo ho bolelo a jeho vlk to hodlal zastavit, chtěl, aby se ten drzý blondýn podřídil a omluvil. Stálo ho hodně sil držet se zpátky.
"A na koho asi?! To tys mi zničil život a všechno to, co jsem měl od mala!" ukázal na něj Tommy zuřivě prstem.
"Víš dobře, že to není pravda!" prsknul Adam.
"O čem to, kurva, mluvíš?!"
"Snažil jsem se s tvým otcem dohodnout, přesvědčit ho, že by bylo lepší se spojit v jednu silnou smečku, ale on všechny moje diplomatické snahy odmítl, trval na boji! Řekl jsem mu, že může spousta jeho lidí zemřít, bylo mu to jedno! Chtěl bojovat za každou cenu!" zakřičel mu nazpátek do obličeje.

Zmatení menšího muže na moment umlčelo, než ho opět ovládla zuřivost.
"To by nikdy neudělal!!! LHÁŘI!!!" zařval a skočil po něm, v příští vteřině jeho pěst ztěžka dopadla na Adamovu čelist.

Vyšší muž viděl několik vteřin hvězdičky, ale jeho instinkty naštěstí naskočily včas. Popadl bloňďáka za zápěstí a zastavil tak další ránu. Jeho druhá ruka se ovinula kolem jeho pasu, převrátila ho pod sebe a přišpendlila k posteli. Musel použít všechnu svoji váhu i nadpřirozenou sílu, aby ho udržel dole, jeho oči se zbarvily trochu strašidelnou vlčí modří, temný chrapot zvířete uvnitř něj mu rezonoval hlavě.
"Nikdy mě nenazývej lhářem! Nikdy bych ti v ničem tak vážném nelhal!"
"Nevěřím ti!" zařval zpod něho Tommy při dalším skoro zoufalém pokusu se osvobodit. Všechny jeho snahy byly marné, Adam držel obě jeho zápěstí pevně přišpendlená k posteli, navíc jeho stále ne úplně zhojené svaly nyní zaprotestovaly a vystřelily ostrý záblesk bolesti. Trhl sebou, ale nepřestal se snažit narušit Adamovu rovnováhu. Bez výsledku.
"Měl bys! Znal jsi svého otce, copak to zní, jako bych si to vymyslel? PŘEMÝŠLEJ!" zakřičel mu černovlasý zblízka do tváře.

Blondýnek se tak moc chtěl proměnit, ale jeho tělo bylo příliš slabé, zůstal zaseknutý v lidské podobě. V duchu zaklekl a zařval na svého vlka, aby konečně zavřel hubu, přestal kvičet a nutit ho nastavit hrdlo silnějšímu vlkovi nad ním.
"On by nikdy... Ne..." Škubal sebou, nehodlal se vzdát, i když někde v koutku duše věděl, že dávno prohrál.
"Tommy... Tommy, poslouchej mě, prosím! Nechtěl jsem ho zabít a nenávidím fakt, že jsem musel. Věř mi, prosím." Svůj pohled mu zabodával zpříma do očí, aby mu dokázal pravdivost svých slov.

Betův nos opět zahltila ta příjemná vůně, potřásl hlavou a pevně stiskl oční víčka k sobě. Odmítal uvěřit, že by jeho otec někdy řekl nebo udělal něco takového, nechtěl věřit, že by je všechny obětoval - svou vlastní krev - jen aby si udržel území a status Alfy. To nemohla být pravda.

Najednou se cítil strašně slabý a zlomený, jeho pokusy o osvobození pomalu odumřely a on zůstal ležet fyzicky i emocionálně vyčerpaný. Cítil, že mu Adam nelže, ale nechtěl uvěřit. Chtělo se mu výt a brečet, musel ještě pevněji stisknout víčka, aby zadržel slzy. Příjemné teplo a bezpečí sálající z Adamova těla mu ani náhodou nepomáhalo.

Pak ucítil, jak jeho Alfa propustil jedno z jeho zápěstí a natočil mu tvář zpátky k sobě. Vzápětí se jeho měkké rty přitiskly k těm Tommyho v něžném, skoro stydlivém polibku, ze kterého mu srdce krvácelo snad ještě víc. Otevřel oči, když se Adam pomalu odtáhl, aby se na něj podíval. Nic neříkal, z jeho očí však sálalo porozumění a omluva. Drobnější se bez přemýšlení natáhl a přitáhl si ho za zátylek zpátky k sobě, tentokrát byli od nějaké zdrženlivosti zatraceně daleko.

Svět kolem nich se rozplynul, jak se do toho oba opřeli, vzduch kolem byl najednou horký, prosycený směsí vůní letního a zimního lesa. Jejich jazyky tančily v jakémsi jako by dávno zapomenutém rytmu, všude po Tommyho kůži se rozlévala Alfova energie. Ten pocit byl zajímavý a šokující zároveň, nikdy nic takového necítil. To teplo, vůně, chuť Adamova jazyka a způsob, jakým se jejich vlci prakticky otírali jeden o druhého, bylo zaplavující. Tohle všechno plulo kolem něj, omývalo ho to, a on cítil, jako by se jeho bytí rozpouštělo, přetvářelo v něco, co Adam a jeho vlk potřebovali, a oni byli zase přesně to, co právě teď potřeboval on.

A to ho vyděsilo. Během vteřiny vystřízlivěl a v příští se odtrhl od černovláskových rtů. Hlavu zvrátil do strany, vytřeštěnýma očima zíral před sebe. Alfa se zdál být stále omámen tím okamžikem, lehce zavrčel a přitiskl tvář k jeho krku, spokojeně ho očichávaje. Tommy pevně zavřel oči, jeho rty se zkroutily dolů. Ruce už měl volné, proto je zdvihl a zatlačil jimi proti Adamově hrudi, přes jejich oblečení zřetelně cítil jeho erekci, a co hůř, i tu svoji, což ho vytočilo ještě víc.
"Hajzle!" zavrčel, když ho odtlačil dost na to, aby se zpod něj vydrápal. Seskočil z postele a vyběhl ze dveří, celou tu dobu cítil v zádech Adamův pohled, kterým do něj vypaloval díry, ale neřešil to, stejně tak jako se nesral se svým vlkem, který v jeho hlavě žalostně kňučel, chtěl zpátky pod tělo jejich Alfy. Tommy ale nechtěl nic, co bylo s Adamem jakkoliv spojené.

***
S rukama založenýma na hrudi postával v Howl, dohlížel na opravné práce, zatímco Mike vyřizoval obchodní záležitosti ve své kanceláři. Dělníci byli skoro hotoví, bar vypadal, jako by se tu nic nestalo, i když Tommy pořád cítil zápach výbuchu v pozadí za vůní čerstvého dřeva, cementu a barev. Jakmile byly zdi dostatečně suché, mohli poprosit Violu, aby znovu pomalovala stěny, jako to udělala před prvním otevřením.

Během posledních pár dní byl Tommy buď tady, nebo doma, vyhýbal se Adamovi, jak jen mohl. Věděl, že to nic nevyřeší a že si stejně musí sednout a vážně promluvit o tom všem okolo Mates, ale teď potřeboval nějaký ten prostor, aby si to všechno promyslel.

Co se toho, co mu řekl o jeho tátovi, týkalo, nevěřil tomu, pořád to nedokázal, a to i přestože cítil, že mu Adam říká pravdu, nebo tomu minimálně věří. Měl v plánu navštívit svou sestru, ale nejdřív se chystal zajít někam trochu jinam...

Tok jeho myšlenek přerušil šéf dělníků s tím, že jakmile uklidí, budou hotoví. Blondýn přikývl a nasměroval ho za Mikem do kanceláře, kde se ten zrovna potýkal s platbami. Muž si s ním potřásl rukou a zamířil do zadu do budovy. Tommy si stoupnul za bar, nudu zaháněl přerovnáváním skleniček a lahví, zatímco mu hlavou vířily těžké myšlenky.

O necelou hodinu později zašel za Mikem a řekl mu, že je hotový. Potom nasedl do auta a zamířil ke svému prvnímu cíli. Několik minut zůstal sedět v autě před domem, aby zkontroloval mobil a napsal sestře, že se staví. Jakmile měl všechno vyřízené, vystoupil, přešel ke vchodu a stiskl příslušný zvonek.
"Ano?" zeptal se ženský hlas.
"To jsem já, Janice." řekl prostě.
"Pojď nahoru, hezoune." zavrněla a stiskla bzučák.

***
"Tak co je to tentokrát, Tommy?" zeptala se Lisa, když mu Bridget konečně usnula na klíně. Oba seděli na dece v zahradě za domem. Tommy se tu energetickou bombu snažil utahat skoro dvě hodiny, aby si s její mámou mohl popovídat, ale když teď ta chvíle přišla, byl najednou podivně napjatý a zticha. Lisa to samozřejmě poznala a vrazila mu beze slova do ruky lahev s pivem.
"Tak to vyklop, bráško."

Oslovený se nejdřív zhluboka napil, potom se zadíval na svou neteř.
"Jde o Adama."
"Proč mě to nepřekvapuje?" šťouchla do něj jemně ramenem "Poslední dobou se kolem něj točí všechno."
"No..." zadíval se jí do očí, ve kterých se za úsměvem skrývala i trocha obav. Byl vděčný, že se o něj starala bez ohledu na to, co udělal. A že těch hovadin napáchal v minulosti i teď, po příchodu do nové smečky, spoustu. Vždycky mu kryla záda a byla taky jediná, kdo mu mohl vyprášit kožich, když něco zvoral. Věděl, že se o něj bála, když se zranil, ležel v bezvědomí a hojil se. Trpělivě čekala, až bude připravený mluvit, a on byl vážně rád, že ho neodvrhla. Nejspíš cítila, že ho to, co chce říct, zatraceně tíží.
"Když jsem přišel k sobě, mluvil jsem s Adamem o čemsi, co jsem cejtil, když byl poblíž a... vypadá to... že jsme Mates." povzdechl si těžce.

Lisa zůstala několik minut zticha, jen se na něj dívala, potom se zamračila.
"Proč mám pocit, že z toho nejsi zrovna na větvi?" zeptala se. Vždycky si myslela, že Mates jsou šťastní, když najdou jeden druhého.
"Protože... je to Adam. Zabil našeho tátu... a řekl o něm něco... dost hnusnýho..." přiznal tiše.
"Co řekl?" Její tvář se zamračila ještě víc.
"Že odmítl vyjednávat o připojení se k Losangeleské smečce, trval na boji o území, dokonce i když to znamenalo nás všechny obětovat." Povzdechl si. "Nejdřív jsem tomu nechtěl věřit, ale cítil jsem, že nelhal." potřásl hlavou, pořád tomu úplně nevěřil. Na zahradě zavládlo dlouhé těžké ticho přerušované jen tichým dechem malé holčičky, vzdáleným hlukem města a zvuky přírody okolo.
"Tak to je vážně hodně hustý..." Řekla nakonec. "Taky tomu nechci věřit, ale..."
"Co?"
"Víš, jak tvrdohlavý dokázal být. A v poslední době... se trochu změnil." řekla, odlupujíc nálepku ze své lahve.
"Jak změnil? Myslíš, že to tak bylo? Ničeho jsem si nevšiml, jako... jo, stáhl se víc k okraji a nechal mě, abych se staral o víc věcí ve smečce..." snažil se si vzpomenout.
"Tommy, slib mi, že se nenaštveš po tom, co se ti chystám říct..." požádala ho tiše.

Blondýnek stiskl rty do tenké čárky, potom promluvil pečlivě klidným hlasem:
"Co jste mi vy dva zatajili? Nenaštvu se, slibuju."
"Pár týdnů před tím, než se na obzoru objevil Adam a jeho smečka, jsem s tátou mluvila. On... přiznal, že se cítí, jako by se čas jeho Alfování chýlil ke konci. Vlastně... už nechtěl dál vést smečku. Jsem si jistá, že to byl jeden z důvodů, proč se zachoval tak, jak ti Adam řekl." promluvila tiše, doufajíc, že ho příliš nerozčílí fakt, že mu nic neřekli. Jeho hnědé oči byly plné zrady a bolesti.
"Proč jsi mi to nikdy neřekla?"
"Já... zapřísahal mě, abych to nedělala. Byl jen unavený tím vším, chtěl to vzdát, a asi nechtěl zůstat osamoceným." Potřásla hlavou a přitáhla si nohy k tělu.
"Mrzí mě, že jsem ti to neřekla, taky mě ta ztráta bolela. Všechno v našich životech se změnilo... a vzhledem k tomu, co ti Adam řekl... je toho mnohem víc, s čím se musíme vyrovnat. Ale musíš mi věřit, že jsem neměla ani ponětí o jejich vyjednávacích pokusech, vzpomeň si, za Adamem šel sám, všechny nás držel stranou. Bylo divný, že tě s sebou jako svého Betu nevzal a odmítl tu možnost s tím, že bude v pořádku. Teď... už chápu, proč to udělal. Minimálně to může být vysvětlení jeho chování..."
"Ale proč mi prostě neřekl, abych převzal a vedl smečku?"
"Nechtěl ti to hodit na hrb, věděl, že tě vlkodlačí politika nikdy moc nezajímala."
"Vzal bych to po něm, kdyby řekl..."Potřásl hlavou, rty stažené do smutné grimasy. "Myslel si, že na to nemám..."
"Ne, myslím, že to nebyl ten důvod. Věděl, že už sis zažil hodně, možná si jen myslel, že ještě nejsi připravený, a nechtěl s tebou bojovat."

Tommy mlčel, rty pevně semknuté, pohledem propaloval trávník.
"Víš dobře, že bych mohl vést smečku i bez boje. To nás vážně po tom všem, co pro nás udělal po mým kousnutí, radši obětoval? Proč do prdele?!" Zatřásl hlavou, hořkost mu zkroutila rysy ve tváři. Něžně pohladil Bridget po hlavičce.
"Když si vezmeš, že riskoval životy vlastních dětí a smečky... nechci tomu věřit... ale vzhledem k tomu, co říkáš... celý to na Adama vrhá úplně jiný světlo..." Na dlouhou chvíli se odmlčel, než sotva slyšitelně pokračoval: "Nemůžu ho nenávidět pro něco, co neudělal."
"Co tím chceš říct, Tommy?"
"Do teď jsem ho nenáviděl za to, že zabil tátu, nedal nám šanci vyhnout se krveprolití a že zabral naši smečku. Dobře, jsem si jistej, že by ji zabral tak jako tak... ale řekl mi, že mu na výběr dal... Takže ho za to nemůžu nenávidět... dobře, možná trošku za tátovu smrt..."
"Ale on jenom dodržel zákony, které tu panují po staletí."
"Přesně tak. Taky říkal, že neměl na výběr, nemohl riskovat, že se náš táta pokusí udělat totéž, ale že nechtěl. Mrzí ho to..." Zavřel oči.

Několik minut zůstali potichu, oba ztraceni ve svých myšlenkách a pokusech si to nějak poskládat.
"Pokud jste opravdu Mates, potom bys mu to měl říct..." prolomila Lisa mlčení.
"Já vím." přikývl a napil se.
"Jen... by asi nebylo úplně dobrý, kdybys za ním šel v tomhle stavu. Páchneš víc Janice než sebou a Sophie říkala, že umí být pěkně majetnický, jako správný Alfa, a to nejen ve věcech smečky a území, pochopitelně."
"Fakt?" zeptal se nepřítomně.
"Jo. Řekla mi, že většina jeho vztahů skončila právě pro tohle, ale jsem si jistá, že to byl jen jeden z důvodů."
"Nehodlám se doopravdy stát jeho Mate. Nemusíme přece províst ten... rituál, když nechci, nebude mě k tomu nutit, že ne?" vzhlédl s nečitelným výrazem ve tváři. Lisa jen potřásla hlavou.
"Ne, myslím, že ne. Nevypadá, jako násilnický typ Alfy, pokud nejde o boj... Ale... myslela jsem, že jsi vždycky doufal, že jednou najdeš svou spřízněnou duši." Pořád si pamatovala jednu jejich opileckou diskusi před pár lety, když přišla o svého Mate, otce její holčičky. Nebyli spojeni osudem, ale milovali se.
"To jo, ale vždycky jsem myslel, že to bude divoká drobnější holka, se kterou bude sranda a se kterou si jednou třeba založím rodinu... Nečekal jsem velkýho černýho Alfu, kterej, mimo jiný, zabil našeho tátu." prskl hořce a vyhnul se jejímu pohledu.
"Bráško, osud má svoje vlastní cesty a jsem si jistá, že jednou přijdeš na to, proč to tak mělo bejt..."
"Vždyť ho pořád sotva známe, nepřevrátím se před ním na záda jen proto, že jsme Mates..." potřásl odmítavě hlavou.
"Chápu, ale pokud si ho nepustíš blíž k sobě a neodpustíš mu, že následoval pravidla, jakkoliv to pro nás bylo bolestivé, nikdy nepoznáš, jaké by to s ním bylo. Navíc, oba víme, že ti vercajk mezi nohama nepřekáží." pokrčila rameny a napila se.
"Ne, to je vcelku v pohodě."
"A pokud se rozhodneš s ním nakonec zůstat, můžeš si i tak pořídit rodinu, když nepočítám smečku."

Na to neřekl nic, jen pokrčil rameny, přemýšleje o tom, že pokud se opravdu rozhodne s ním být, bude taky muset přestat prohánět sukně - zvlášť, pokud byly pověsti o Adamově majetnictví pravdivé. Na druhou stranu si byl jistý, že někde četl, že po pářícím rituálu stejně Mates netouží po nikom jiném. Když si pak uvědomil, že už přemýšlí o tom, jaké by to bylo, kdyby to celé přijal, zvedl se v něm znovu vztek.
"Neřeš to tolik, Tommy, cítím, že jsi naštvaný. Vlastně jsi vzteklej skoro pořád od doby, co se nám připletl do života. Skoro tě nepoznávám..." naklonila hlavu na stranu a sledovala ho.

Díval se na ni, potom s povzdechem střelil pohledem k modré obloze. Věděl, že má pravdu, musel přiznat, že mu kromě smutku Adam totálně převrátil život k horšímu a že se od té doby cítil úplně rozhozený. Jeho normálně bezstarostné já zmizelo v nenávratnu. Nelíbilo se mu to a doufal, že po té, co si s ním promluví, se všechno vyjasní a jemu se vrátí jeho staré já i vnitřní svoboda.
"Já vím, ségra..." špitnul a přitiskl si studené sklo k čelu.
"Co?" zeptala se, věděla, že je v tom něco víc.
"Pohádali jsme se, poprali a pak mě políbil."
"Uh... kvůli čemu?"
"Kvůli tátovi a tomu, co o něm řekl."
"No hezký." řekla, na tváři se jí objevil drobný úsměv.
"Jaká byla ta pusa?" Tommy si odfrkl nad jejím škádlivým tónem.
"Bylo to dobrý... jiný."
"Jak jiný?"
"Jako by o tom všem ohledně Mates nelhal."
"Takže sis to užil."
"Jo."
"A...?" poposedla si netrpělivě.
"A zároveň mi to i vadilo."
"Jak to? Pokud jste Mates, neměly by ti jeho polibky a doteky být nepříjemné."
"Abych byl upřímnej, vyděsily mě moje vlastní reakce. Bylo to tak... silný. Já... můj vlk..."
"Oba jste se mu chtěli odevzdat, že?"
"Jo..." povzdechl si blondýnek, zatímco si kutálel orosenou lahev po čele. Potom ji odložil zpátky vedle sebe a podíval se na ni.
"Bojím se, že ztratím sám sebe, že mu až příliš snadno odpustím."
"Ty seš idiot, Tommy, to snad není možný."
"Hey!" syknul, aby nevzbudil neteř.
"Seš blbec, prostě jdi a promluv si s ním o všem, co se děje, a uvidíš. Tímhle se akorát týráš."
"Ale..."
"Zavři hubu, jdi, mluv s ním. Nechci tě tu vidět, dokud to neuděláš." řekla pevně a vzala mu z klína svoji dceru.
"A první se osprchuj!" Tommy si jen odfrkl a zvedl ruce v obranném gestu.
"Dobře, dobře, už jdu." protočil oči, rozloučil se a odešel. Jeho sestra uměla být pěkná mrcha, ale on věděl, že má pravdu.
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 samba samba | 25. prosince 2014 v 8:44 | Reagovat

To je od tebe krásný dárek a moc ti za něj děkuji.To je vzteklounek má co dělat aby si to v té blonďaté bembeřici srovnal,chudinka je toho na něj moc.Zaregistrovala jsem poznámku o kousnutí,to vypadá zajímavě :-? Moc se těším na pokračování

2 Market Market | 25. prosince 2014 v 9:37 | Reagovat

No páni, tak to je něco :-D Chudák Adam, ale zase chápu, že Tommy je pěkně zmatený. Krásný díl, těším se na pokračování :-)

3 Extasy Extasy | 25. prosince 2014 v 11:04 | Reagovat

Ano, na tohle jsem čekala!! A hrozně mě štve, že nikdy nic tak dokonalýho nenapíšu :-D
Děkuju za vysvětlení, co jsou Mates a jsem hrozně ráda, že i když je to dopředu daný, tak to Tommy Adamovi neusnadňuje, no ale ani naopak :-D
Skvělý překlad, Zuzu, moc díky za tenhle krásný vánoční dárek <3

4 In In | 25. prosince 2014 v 14:58 | Reagovat

CHápu , že pro Tommyho to musí být hrozný , cítit už určité city k Adamovi a zároveň se vypořádat s tím , že někdo jako on, mu zabil otce , i když se dozvěděl nové skutečnosti , je to  pro něho stále nesmírně těžké. Dík za překlad :-)

5 Karin Karin | 25. prosince 2014 v 20:50 | Reagovat

Tommy neví jak se  zachovat ale musí se rozhodnout moc dík za překlad. O_O

6 věra věra | 26. prosince 2014 v 8:46 | Reagovat

Supér:)Jsem zvědavá jak se to nakonec vyvine.:))Těším se na další:)

7 Janimi Janimi | 26. prosince 2014 v 13:40 | Reagovat

Vďaka za preklad - vianočný darček :D.  Zdá sa že to nebude pre Tommyho jednoduché  byť osudovo spojený s Adamom,... ale pomaly snáď už začína chápať a posúvať sa k svojej osudovej láske ;-).  Som rada že máš už nový notebooke ... a môžeš sa venovať viac písaniu ;-)  :-D tešing aj na tvoju vlastnú tvorbu... moooc !!!!!

8 Katka Katka | E-mail | 30. dubna 2015 v 16:48 | Reagovat

Hezky se Tommy rozjel ten Adamoj teda dal. Ale ten polibek ten teda byl. Nádhera ty pocity kolem toho. To miluju. Chudík Tommy ten má v hlavě pěkný zmatek. Ta ssestra to zvládla bravůrně. Jsem zvědavá co Tommy udělá. Myslí že vlk v něm bude silnější a přemůže ho. :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama